Entropie (Dvě sklenky)
|
---|
Pojem entropie, míry vnitřní neuspořádanosti či neurčitosti uzavřeného systému,
vytvořil v polovině 19. století německý fyzik a matematik Rudolf Clausius.
Ač ji nelze přímo měřit, rozšířilo se následně užívání entropie jako veličiny do dalších oblastí fyziky.
Po stu letech odhalil Claude Shannon její význam také v teorii informace. S entropií bezprostředně souvisí druhý termodynamický zákon, podle něhož entropie v uzavřeném systému nemůže klesat. Postupně tak roste a systémy se vyvíjejí od řádu k chaosu. Entropii lze snížit pouze zásahem zvenčí. Tomuto tvrzení se podobá středověké dogma „následek nemůže být větší než příčina“, které lze nalézt například v Teologické sumě Tomáše Akvinského, sepsané v letech 1265–1273. Stejné tvrzení využil René Descartes v jednom ze svých důkazů Boží existence uveřejněných v Rozpravě o metodě. Možná je to právě entropie a její nevyhnutelný růst, co udává směr plynutí času a určuje tak, co je minulost a co budoucnost. Ve starém Řecku řád a chaos zastupovaly bohyně Harmonia a Eris, v římské říši Concordia a Discordia. Eris je známá z příběhu, ve kterém vhodila mezi hosty na svatbě Pélea a Thetidy zlaté jablko s nápisem „Té nejkrásnější“ a tím zapříčinila řetězec událostí vedoucích až k trójské válce. |
![]() |
Ready made. Copylight ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Art |
Uvnitř
|