Nulu do evropské matematiky přinesli arabští učenci z Indie, kde se pro její označení užívalo sanskrtské slovo शून्य (šúnja) – prázdný. V arabštině se pro malý kroužek značící „pozici, na které není žádné číslo“ užívalo pojmenování صفر (ṣifr nebo ṣafira) – prázdný, prázdnota. V řečtině bylo slovo Ζέφυρος (Zefyros) jménem boha západního větru. Jako Zephyrus proniklo i do latiny, kde později ovlivnilo přepis arabského názvu nuly, když pro ni italský matematik Fibonacci začal užívat označení zephyrum. Z něho se později stalo zefiro a následným zkrácením zero, které se rozšřilo do dalších jazyků.
Slova sifr nebo zephyrus v mnoha evropských jazycích etymologicky souvisejí s pojmy spojenými s počítáním nebo tajemstvím. Příkladem mohou být francouzská slova chiffre, chiffrer, chiffré, anglické cypher, hebrejské ספר (safar) nebo česká šifra a cifra.
|
1993 Milan Guštar
