Atonalita

Atonalita je skladebný sloh, záměrně potlačující tonální centrum a tonální vztahy. Atonalita je tedy popřením tonálního principu - tonality, pravidla o tvoření a spojování akordů tonálního slohu zde pozbývají platnosti. Acentricita je šířeji pojímaná atonalita, vzdávající se nejen tonální hierarchie, ale jakékoli dostředivosti.

Vzrůstající tendence používat v rámci tonality ve stále vyšší míře chromatické tóny vedla až k rozšířené tonalitě 20. století, charakteristické využitím úplné temperované chromatiky a temperovaných intervalů. Zrovnoprávněním všech dvanácti tónů temperované chromatiky ztrácel systém sedmitónových diatonických stupnic svůj dřívější význam. Využívání nových souzvuků a stále obecnější a volnější chápání funkčních harmonických vztahů vedlo k postupnému oslabování tonality a zmenšování významu kompozičních pravidel platných pro klasickou tonalitu. Ke vzniku atonality přispělo i používání souzvuků s neterciovou stavbou, především klastrů a kvartových akordů.

K atonalitě lze dospět jak tradičními prostředky tak i využitím dodekafonických principů.

Tonální hudba je charakterizována harmonickým obsahem akordů a stupnic, vyjádřeným tónovými výškami a intervaly. S vymizením tonálního centra mizí i logický harmonicko-melodický vývoj kompozice, vyplývající z tonálních vztahů. Hudební fráze již nelze identifikovat podle tradičních harmonicko-melodických postupů. Význam harmonických jevů tonální hudby, jako jsou tónina, tónika nebo kadence přebírá v atonální kompozici melodický princip. Atonální hudba je charakterizována uspořádáním tónových výšek a intervalů. Významným stavebním prvkem se stávají melodické motivy a celá organizace hudebního díla je založena na jejich vzájemných vztazích. Použité motivy by měly mít následující vlastnosti:

Časté změny směru postupu hlasu. Nedoporučuje se použití více než tří kroků jdoucích týmž směrem.
Skoky v melodii, časté použití velkých (složených) intervalů.
Aperiodická rytmická struktura.
Nerepetitivní rytmická struktura.
Výrazné frázování.

Pro zvýraznění a uvolnění napětí lze v rámci atonální kompozice využít následující doporučení.

	Zvýraznění napětí	Uvolnění napětí
Výška	Velké intervaly	Malé intervaly
	Stoupající melodie	Klesající melodie
	Extrémní polohy (nízká, vysoká)	Střední poloha
Čas	Rychlý pohyb	Pomalý pohyb
	Krátké tóny	Dlouhé tóny
	Staccato	Legato
	Silný metrický puls	Slabý až nezřetelný metrický puls
	Výrazný nepravidelný rytmus	Plynulý až nezřetelný rytmus
	Vzrůstající hybnost	Klesající hybnost
Intenzita	Vysoká hlasitost	Nízká hlasitost
	Velké dynamické kontrasty	Malé dynamické kontrasty
	Rázné frázování	Nevýrazné frázování
	Kontrastující ticho	Bez kontrastujícího ticha
Barva	Ostré zvukové barvy	Měkké zvukové barvy
	Extrémní rejstříky	Základní rejstříky
	Nečisté zvuky	Čisté zvuky